PROGRAM FESTIVALU – PřeMostění
celý festival se odehrává v základní umělecké škole F. L. Gassmanna:
Pátek 29.3. 2013
9:00 – 13:00 SEMINÁŘE
ŽONGLOVÁNÍ lektor Ondřej Lechnýř
HERECTVÍ lektor Petr Besta
14:00
Soubor: Vydýcháno ZUŠ Liberec – MS
Inscenace: SAKI – Léčba neklidem
autor: Hector Hugh Munro
režie: Lukáš Horáček a kolektiv
minutáž: 35
14:40
Soubor: U mě v obýváku (Most) – MS
Inscenace: Vor
autor: Vítězslav Větrovec
režie: Pavla Suchá
minutáž: 30
15:20 Zahájení PřeMostění herečkou a političkou Taťánou Fischerovou
15:30
Soubor: Stopa Liberec – MS
Inscenace: Křeček v květináči
autor: autorské
režie: Vanda Hutařová Zaplatílková
minutáž: 60
17:00
Soubor: Odraz v zrcadle (Varnsdorf) – MS
Inscenace: Poslední soud
autor: Karel Čapek
režie: Martina Janáková
minutáž: 20
17:30
Soubor: Čtvrtek Večer (Most) – MS
Inscenace: Láska, Sex a Něžnosti
autor: Bravo Girl
režie: Pavel Skála
minutáž: 20
19:00
Soubor: divadelní duo ToŤ (Praha)– DpV
Inscenace: Televize
autor: Ladislav Karda & Ondřej Zais
režie: Ladislav Karda & Ondřej Zais
minutáž: 40
20:00
Soubor: KLOUZÁK – ZUŠ Postoloprty – DpV
Inscenace: Marmeláda
autor: Petr Macháček
režie: Eva Vinterová
minutáž: 90
22:00
Diskuse o viděném
Sobota 30.3. 2013
9:00 – 13:00 SEMINÁŘE
ŽONGLOVÁNÍ lektor Ondřej Lechnýř
HERECTVÍ lektor Petr Besta
14:00
Soubor: Vydýcháno ZUŠ Liberec – Inspirativní představení
Inscenace: Smolíček Pacholíček
autor: anonym
režie: Michaela Homolová
minutáž: 20
15:30
Soubor: Taneční a pohybové studio Magdaléna (Rychnov u Jablonce nad Nisou) – MS
Inscenace: Obrazy v našich hlavách
autor: Magdaléna Pupík Rellichová
režie: Magdaléna Pupík Rellichová
minutáž: 30
16:30
Soubor: Inverze (Most) – MS
Inscenace: Když se díváš!
autor: autorské
režie: Pavel Skála
minutáž: 30
17:30
Soubor: Zuzky na Kafi (Praha, Sušice) – DpV
Inscenace: Červená pohovka
autor: Zuzana Fuxová
režie: kolektiv souboru
minutáž: 30
19:00
Soubor: DS Klas (Klášterec nad Ohří) – DpV
Inscenace: Na širém moři
autor: Slawomir Mrožek
režie: Václav Polda
minutáž: 45
20:30
Soubor: Divadlo (bez záruky) Praha – DpV
Inscenace: BLACKBIRD
autor: David Harrower
režie: Gabriela Vlková
minutáž: 70
22:00
Diskuse o viděném
Neděle 31.3. 2013
10:00
Soubor: S.I.D. (Most) – MS
Inscenace: Divadlo?Divadlo! aneb Prachy,pivo,limonáda – MS
autor: autorské
režie: Jiží Kraus
minutáž: 40
11:00
Soubor: Dramatický soubor Divadla Vydýcháno (Liberec) – MS
Inscenace: Něco z Adriana
autor: Sue Townsendová
režie: Michaela Homolová
minutáž: 30
12:30
Soubor: Jelen za oponou, o.s (Jablonec nad Nisou)
Inscenace: \\\\\\\“V Síti\\\\\\\“ (Kráska a zvíře)
autor: František Hrubín / Jelen za oponou
režie: Lenka Jánovová, Markéta Schwarcová
minutáž: 28
13:00
Diskuse o viděném
15:00 – vyhlášení
15:05 – odjezd
MS – přehlídka s možným postupem na národní přehlídku Mladá Scéna
DpV – přehlídka s možným postupem na národní přehlídku Divadelní piknik Volyně
Divadelní festival PřeMostění – kde jinde než v Mostě
Divadelní festival amatérských souborů se již potřetí odehrál v Mostě v základní umělecké
škole F.L. Gassmanna. Zatímco minulé dva ročníky byly zaměřeny výhradně na tzv. divadlo
studentské a doporučné inscenace směřovaly na celostátní přehlídku Mladá scéna Ústí nad
Orlicí, letos poprvé byl program organizátory rozšířen o inscenace „dospělých“ souborů,
jejichž úsilí je namířeno na národní přehlídku hudebního a interpretačního divadla Divadelní
piknik Volyně. Samotný zbrusu nový název přehlídky PřeMostění chápu mimo jiné jako
možnost společné prezentace obou zmiňovaných oblastí amatérského divadla v rámci
jediného setkání, což může beze sporu přinést pro všechny zúčastněné zajímavé a inspirativní
podněty.
Festival PřeMostění proběhl od pátku 29. do neděle 31. března a prakticky v průběhu 48
hodin mohli diváci shlédnout celkem 13 soutěžních představení, z čehož 5 usilovalo o účast
na Divadelním pikniku Volyně.
Ve „volyňské“ části vystoupil soubor KLOUZÁK ZUŠ Postoloprty s hrou Marmeláda
z pera Petra Macháčka, jehož tvorba je velmi úzce spjata se svébytnou poetikou pražského
divadla Kámen. Postoloprtští divadelníci vzali Macháčkovu předlohu tak, jak „leží a běží“,
pominuli inscenační možnosti textu, včetně výrazné jazykové stylizace (záměrné opakování
replik apod.) a výsledkem pak byla pouhá jakási mnohomluvná satira (s prvky absurdity) o
nevybíravých metodách konkurenčního boje v našem globalizovaném světě. Soubor Zuzky
na Kafi (Praha, Sušice) uvedl svou autorskou prvotinu Zuzany Fuxové (jedné ze tří hrajících
Zuzek) Červená pohovka. Během sestavování nově zakoupené pohovky se odvíjí s humorem
nahlížené milostné příběhy čtyř protagonistů, které se mnohdy nečekaně prolínají a přinášejí
překvapivé a značně trapné situace, v nichž se mnohý divák může poznat. Škoda, že velmi
sympatickému pokusu chybí vynalézavější a důkladnější režijní (režie kolektiv souboru!)
rozehrávání v zásadě komediálních situací, takto ve většině případů přišel výsledek situace
dříve, než byly vyčerpány její jevištní možnosti.
Absurdní modelová hříčka Na širém moři Slawomira Mrožka se objevuje na českých
jevištích již pěknou řádku let. Dotýká se témat jako je lidská svoboda, právo na svůj názor,
manipulace, dogmatické myšlení, totalita atd. Tedy témat, která úzce rezonovala s diváckým
povědomím před rokem 1989 a dnes již značně pozbyla na své apelativnosti. Režisér
Václav Polda si byl této skutečnosti evidentně vědom a snažil se počínání postav „na širém
moři“ ozřejmit tím, že se jedná o pouhou nezávaznou hru tří kluků kdesi na dvorku. Tento
motiv se však zřetelně objeví až na samém konci inscenace a působí spíše jako zbytečný a
alibistický ornament než jako organické vyústění důsledně budovaného inscenačního záměru.
Určité rozpaky vzbudily také nepřesnosti v některých hereckých akcích, což se odrazilo i
na celkovém temporytmu přehlídkového představení. Uvedené nedostatky mrzí dvojnásob,
neboť skvělé režijně-scénografické řešení a některé herecké výkony (Jarda Kudla jako Velký
či Honza Valta jako Listonoš) dávaly tušit, že inscenace DS Klas z Klášterce nad Ohří má
mnohem navíc, než bylo v Mostě k vidění.
Autorství ve všech inscenačních složkách bylo více než patrné z produkce divadelního
dua ToŤ Praha. Autoři, režiséři a v neposlední řadě rovněž herci Ladislav Karda a Ondřej
Zais nezapřeli ve své jevištní feérii pod názvem Televize smysl pro hravost, inteligentní
humor, nadsázku, divadelní imaginaci a schopnost účelně rozehrávat situace, mnohdy i
využitím vynalézavé a hlavně proporčně zvládnuté improvizace. Televizní přístroj, který
se náhle objeví v jejich přítomnosti, jim umožní cestovat časem (a to oba směry) a na
základě příběhů, inspirovaných sci-fi literaturou či počítačovými hrami, zkoumat mimo jiné
především sílu přátelství, které oba pojí. A to se jim v zásadě daří, drobnou vadou na kráse
jsou občasné temporytmicky nevyvážené pasáže, jejichž příčinou je zřejmě absence pohledu a
korekce „zvenku“.
S jednou z nejzajímavějších inscenací se v Mostě představilo DIVADLO (bez záruky)
PRAHA, které se rozhodlo jevištně realizovat herecky poměrně náročné drama současného
skotského autora Davida Harrowera BLACKBIRD. Mladá žena Una vyhledá po letech svého
o mnoho let staršího milence Raymonda, se kterým jako velmi mladistvá prožila intenzivní
milostný vztah, kvůli kterému byl muž odsouzen a prožil značnou část svého života ve
vězení. Una se snaží dopídit pravdy o jejich tehdejším vztahu, který ji hluboce poznamenal.
Počáteční obžaloby a výčitky vůči Raymondovi se postupně mění v její uvědomění si, že
jejich vztah byl oboustranně upřímný a hluboký. V okamžiku, kdy uvěří této skutečnosti,
se na scéně objeví mladá dívka zhruba stejného věku, jako byla tehdy ona a evidentně patří
k Raymondovi… Režisérka Gabriela Vlková si byla evidentně vědoma, že celkové vyznění
inscenace stojí a padá s promyšleným hereckým ztvárněním obou hlavních postav. V této
souvislosti je nutné říci, že výkon Petra „Bláhy“ Nejedlého v roli Raymonda byl jedním
z nejlepších (ne-li vůbec nejlepší) celé mostecké přehlídky. Výborně nakročeno má i Monika
Fejglová jako Una, jen by měla v dané fázi inscenace opustit polohu pouhé trpící oběti (ve
které se pohybuje od začátku až do konce a ve které je mimochodem velmi přesvědčivá) a
zveřejnit svůj pozitivní emocionální prožitek z tehdejšího vztahu k Raymondovi, čímž by se
stal její výkon mnohem plastičtější a hlavně by v tom nejlepším slova smyslu daleko více
sloužil ústřednímu tématu inscenace.
Klání o doporučení účasti na Mladé scéně Ústí nad Orlicí zahájil soubor Vydýcháno ZUŠ
Liberec montáží tří povídek proslulého humoristy Hectora Hugha Munroa (známého pod
jménem SAKI) s názvem SAKI – Léčba neklidem. Nadanému kolektivu v čele s režisérem
Lukášem Horáčkem se bohužel v plné míře nepodařilo účinnými divadelními prostředky
převést zmíněnou montáž na jeviště (nejdále byla v tomto směru právě povídka Léčba
neklidem), což platí i v případě vzájemného propojení všech tří povídek do tematizovaného
celku. Především na vyostřené sourozenecké vztahy se zaměřila vlastní autorská inscenace
Křeček v květináči dalšího libereckého souboru Stopa. Nesmiřitelný spor bratrů Zohana a
Honzy (první „outsider“, druhý dítko štěstěny), který má kořeny již v útlém dětství, nabývá
léty na intenzitě a v době dospívání dosahuje obludných rozměrů a přesahuje hranice reality.
Ublížený Zohan se dokonce uchyluje do světa filmových a komiksových superhrdinů a zde
svádí bratrovražedný boj na život a na smrt v touze se pomstít. Režie (Vanda Zaplatilková
Hutařová) přehledným a mnohdy vynalézavým způsobem inscenuje příběh obou bratrů,
méně se jí daří při kreativním rozehrávání absurdních situací soubojů „superhrdinů“, ty se
mnohdy pohybují na úrovni pouhého popisu či ilustrace (např. souboj maket automobilů,
aj.). Nespornou devízou inscenace jsou herecké výkony představitelů obou bratrů Sebastiana
Tallera a Adama Steinbauera. Nápaditým a originálním způsobem pojal soubor Odraz
v zrcadle scénické zpracování povídky Karla Čapka Poslední soud. Příběh zločince se
odvíjí jako jednotlivé filmové sekvence, leč ve zpětném chodu, takže od důsledků postupně
sledujeme prapůvodní příčiny zločincova jednání (režie Martina Janáková). Působivějšímu
celkovému jevištnímu tvaru by jistě pomohla divadelní zkratka (postupem času se sekvence
stávají stereotypními a předvídatelnými). Ta by vyřešila i dlouhé odchody z jeviště (dané
pro soubor nezvykle velkým prostorem festivalové scény), jež způsobily místy až příliš
rozvleklé tempo. Za úvahu by rovněž stálo, zda otázka vyslovená personifikovaným Bohem
na konci představení není účinnějším myšlenkovým závěrem než následná doslovnost
soudu „lidského“.
Inspirací pro autorskou montáž Láska, Sex a Něžnosti se staly milostné příběhy dospívajících,
jak je otiskují časopisy pro tuto věkovou skupinu (především Bravo – odtud fiktivní název
autora či lépe autorky Bravo Girl) v rubrice, jejíž název nese i samotná inscenace domácího
souboru Čtvrtek Večer, ročníkové třídy ZUŠ F.L. Gassmanna v Mostě. Byli jsme svědky
vtipného a opravdu zábavného představení, ve kterém mladí interpreti hýřili režisérem
Pavlem Skálou přesně dávkovanou nadsázkou, účinnou zkratkou, paradoxem, ironií, ale i
cennou sebeironií a sebereflexí. Například výstup Barbory Gréeové s intimní dámskou
hygienickou potřebou patřil k nejlepším hereckým kreacím, jaké byly na mostecké přehlídce
k vidění. Vadou na kráse byla rozkolísaná kvalitativní úroveň jednotlivých minipříběhů
celkové koláže, včetně jejich potencionálních možností scénického ztvárnění. V každém
případě se představení Láska, Sex a Něžnosti zařadilo díky svému celkovému pojetí mezi ty
nejlepší divadelní počiny letošního festivalu (minimálně jeho „studentské“ části). To samé se
nedá, bohužel, říci o inscenaci Když se díváš! souboru Inverze, který je složen ze žáků a
absolventů ZUŠ F.L.Gassmanna a částečně se personálně kryje (včetně režiséra Pavla Skály)
s výše zmíněným souborem Čtvrtek Večer. Autorská inscenace, která zkoumá přátelství tří
děvčat, jež je narušeno jedním takřka zbytečným nedorozuměním a divákům je díky tomu
umožněno nahlédnout „pod pokličku“ tohoto přátelství, je založena na autentickém hereckém
projevu, využití minimální míry výrazových prostředků a především herecké souhře. A právě
nefungující souhra byla hlavním kamenem úrazu soutěžního představení.Všechny tři
protagonistky jakoby nemohly najít společnou jevištní řeč a inscenace se rozpadla na
nezáměrně navzájem nesouvisející promluvy, díky čemuž nebyly mnohdy čitelné a tudíž
sdělné ani základní vazby ve vzájemných vztazích postav. Nic nepomohly ani scénické
objekty ve formě velkých rámů pokrytých balícím papírem, na které herečky (samy výrazně
odlišeny barevnými punčocháči) pomocí barev vyjadřovaly své momentální pocity a emoce.
Bez konkrétního vztahu k dění na jevišti působily tyto kresby samoúčelně a k asociativnímu
umocnění tématu, což byl asi záměr tvůrců, nedošlo a za daných okolností ani dojít nemohlo.
Zajímavý a neotřelý pokus tentokrát prostě nevyšel… Dominantním hereckým výrazovým
prostředkem Tanečního a pohybového studia Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou je
jevištní pohyb. Nejinak tomu je i v opusu z jejich vlastní dílny Obrazy v našich hlavách
autorky a režisérky (v tomto případě zřejmě i choreografky) Magdalény Pupík Rellichové.
Působivá pohybová výpověď o stereotypech kolem nás i v nás, které nám „usnadňují“ život a
pomáhají nám přežít a zároveň ubíjejí naši svobodu a jedinečnost, udržela díky v zásadě
perfektně zvládnuté pohybové složce a zaujatého a naléhavého projevu velmi mladého
kolektivu po většinu času divákovu pozornost. Tam, kde jevištní obrazy nevyrůstaly
z konkrétní reality a tím pádem ztrácely sdělnost či tam, kde se objevily nepřesnosti a
nedůslednosti v realizaci choreografických záměrů (např. některé hromadné scény), divákova
pozornost naopak opadávala.
Vystoupení souboru S.I.D. Most bylo silně ovlivněno několika vynucenými záskoky na
poslední chvíli , takže hlavní poděkování patří všem těm, kteří se zasloužili o to, abychom
inscenaci Divadlo?Divadlo! aneb Prachy, pivo, limonáda v režii Jiřího Krause v rámci
mosteckého festivalu vůbec shlédli. Jedná se o vlastní autorskou adaptaci několika pasáží
ze známé prózy Karla Čapka Jak se dělá divadlo. V komické nadsázce zde byly ukázány
nešvary a nekalé praktiky z divadelního zákulisí. Je škoda, že se nepodařilo tuto stránku
vyvážit zároveň laskavým a láskyplným pohledem na divadlo tak, jak se to podařilo právě
Čapkovi. Je však možné, že příčinou tohoto jednostranného vyznění byl právě příliš velký
počet zaskakujících účinkujících.
Dramatický soubor Divadla Vydýcháno z Liberce se na divadelním festivalu PřeMostění
představil vlastní adaptací prózy Sue Townsendové Tajný deník Adriana Molea pod názvem
Něco z Adriana. Inscenace zachycuje jeden rok života třináctiletého kluka. Laskavým a
humorným úhlem pohledu zobrazuje složité období dospívání, prvních lásek a hledání
vlastního místa ve světě, které je navíc komplikováno rozpadem vztahu chlapcových
rodičů. Režisérka Michaela Homolová zvolila jako základní inscenační systém tzv. montáž,
složenou z řady dramatických situací typických pro věkovou skupinu dospívající mládeže.
Vynalézavým, imaginativním a mnohdy originálním způsobem řešení situací v náznakové
scéně, zvolením adekvátních výrazových hereckých prostředků, jako jsou znakovost,
nadsázka, komentář, hravost, kreativita, se režisérce podařilo vytvořit velmi kompaktní a
divadelně účinný jevištní tvar, který po celou dobu udržel divákovu pozornost, včetně přesně
dávkovaného inteligentního humoru a temporytmu. Navíc, velmi vyrovnaný herecký projev
všech zúčastněných vykazoval rysy nefalšované autenticity, takže z jeviště bylo více než
patrné, že mladí herci vzali téma „za své“ a tudíž šlo především o jejich generační výpověď
(včetně zúženého pohledu na rodiče, hraničícího s karikaturou), čemuž odpovídalo i přehledné
a účelné střídání několika představitelů v ústřední roli Adiana.
Ke všem soutěžním představením proběhly za účasti lektorského sboru, souborů i řady
dalších veřejné diskuse, ve kterých si zúčastnění vyměňovali názory, postřehy i připomínky
o viděném a které mohly divadelníkům mnohé napovědět o jejich inscenacích. Pracovní
charakter přehlídkového klání účelně doplnily i dopolední semináře žonglování lektora
Ondřeje Lechnýře a herectví lektora Petra Besty a v neposlední řadě závěrečné inspirativní
představení souboru Jelen za oponou z Jablonce nad Nisou s názvem ///////“V Síti“//////
(Kráska a zvíře).
Lektorský sbor, který pracoval ve složení K. Fixová, P. Jirásková, E. Suková, M. Schejbal
a R. Vápeník doporučil k dalšímu výběru na Divadelní piknik Volyně inscenace Televize
divadelního dua ToŤ a BLACKBIRD Divadla (bez záruky) Praha a na Mladou scénu Ústí
nad Orlicí inscenaci Něco z Adriana Dramatického souboru Divadla Vydýcháno Liberec. To
však nebylo v posledních třech březnových dnech letošního roku na mosteckém divadelním
festivalu PřeMostění úplně to nejdůležitější. Daleko důležitější bylo, dle mého názoru, že se
organizačnímu týmu v čele s Pavlem Skálou podařilo nejen vytvořit pro účinkující i všechny
zúčastněné v ZUŠ F.L. Gassmanna perfektní podmínky, ale že se zdařila naplnit i základní
myšlenka festivalu: vytvořit pomyslný most, jenž by spojil divadelníky bez ohledu na jejich
věk a bez ohledu na to, jaký názor na divadlo vyznávají a umožnit jim vzájemnou konfrontaci
a reflexi výsledků jejich práce i podnětnou inspiraci. Skutečnost velmi důležitá a hlavně více
než potřebná pro všechny, kteří to s divadlem myslí vážně.
MILAN SCHEJBAL