HEREC, TĚLO, PROSTOR

HEREC, TĚLO, PROSTOR
Jak se postavit na jeviště, aby to něco znamenalo? Jak se na jevišti pohybovat? Co na jevišti dělat s hlavou, rukama a nohama, aby to něco znamenalo? Jak na jevišti skutečně “být”? Co to znamená jevištní prostor a jevištní čas? Jsou stejné jako prostor a čas v každodenním životě? Na tyto a jistě na další příbuzné otázky se pokusíme najít odpověď v praktickém semináři Herec, tělo a prostor. Dotkneme se hereckého vnímání prostoru, principů herecké souhry, podíváme se na improvizaci jako inspirační součást zkušebního procesu. A pokusíme se vnímat hercovo tělo jako důležitý zdroj divadelní tvorby v duchu Grotowského zásady, že to, co herec potřebuje není uvědomovat si své vlastní tělo, ale nebýt od svého těla odtržený.

Štěpán Pácl

V roce 2007 absolvoval DAMU v oboru režie činoherního divadla. Od roku 2010 byl ředitelem divadelní obecně prospěšné společnosti Masopust, odkud v roce 2013 přešel na dvě sezony jako umělecký šéf do ostravského Divadla Petra Bezruče. Od sezony 2015/2016 nastoupil jako kmenový režisér do souboru činohry Národního divadla v Praze. Je dvojnásobným držitelem Ceny Alfréda Radoka v kategorii Talent roku (2008 a 2010). Jako pedagog působil na ostravské Konzervatoři a nyní vyučuje na pražské DAMU.
Mezi jeho nejvýraznější režie patří Josef Topol: Konec Masopustu (Praha, 2008), J. K. Tyl: Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové (Ostrava, 2009), A. P. Čechov: Ivanov (Ostrava, 2012), Pedro Calderón de la Barca: El Príncipe Constante (Praha, 2012), František Langer: Periferie (Olomouc, 2013), Molière: Scapinova šibalství (Ostrava, 2014), Samuel Beckett: Čekání na Godota (Ostrava, 2014), Maurice Maeterlinck: Modrý pták (Praha, 2015), Lenka Lagronová: Jako břitva (Praha, 2016) a Finegan Kruckemeyer: Na moři, zírám nahoru (Praha, 2017). Jeho zatím poslední prací je inscenace hry V. K. Klicpery a Milana Šotka Mlynářova opička ve Stavovské divadle.